Recenze I Rozum a cit

10. června 2014 v 21:42 | Kane |  Mám přečteno I Recenze
Autorka: Jane Austenová
Nakladatelství: Leda
Překlad: Eva Kondrysová
Počet stran: 384
Díl: jeden

Anotace: (bux.cz)
JANE AUSTENOVÉ (1775-1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum - ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.



K Rozumu a citu jsem přistupovala s mírnými obavami. Věděla jsem zhruba, co se v knize bude dít, protože jsem neodolala a podívala se na film, záměrně jsem se však nepodívala na konec, abych si užila alespoň nějaké překvapení. Bála jsem se však z jiného důvodu, měla jsem strach, že by se mi kniha nemusela líbit. Po zkušenosti s Annou Elliotovou a řečmi, že Rozum a cit neurazil, ale ani nenadchnul, jsem se obávala, že budu zklamaná. Veškeré obavy však byly naprosto zbytečné. Ano, Rozum a cit nenabízí tolik jako Pýcha a předsudek, ale to ani nemůže, neboť tu jsou úplně jiné charaktery postav. Eleanor je rozumná, klidná, bystrá, uzavřená osoba a značně se od Elizabeth liší. Marianna byla naopak vášnivá a hluboce milující bytost, která se s každým dělila o své radosti a strasti. A ano, na některých místech na Pýchu ztrácí, ale na jiných zase získává.

Po smrti otce se Eleanor a Marianna Dashwoodovy musejí i se zbytekm rodiny přestěhovat, neboť jejich sídlo v Sussexu připadlo synovi z prvního manželství jejich otce. Rodina Dashwoodových si najde zahradní domek v Devonshiru, kde se později seznamují s Wiloughbym, plukovníkem Brandonem, lady Middletonovou a dalšími. Marrianna s Willoughbym si padnou do oka. Eleanor se již v Sussexu seznámila s Edwardem, na první pohled s plachým a nezajímavým mužem. Oba páry se hluboce milují (alespoň to tak na první pohled vypadá), jak to tak ale bývá, ne vždy je lásce přáno...

Knihy od Austenové miluji, protože si příběhy uchovávají takovou chladnou zdvořilost, poukazují na chyby tehdejších (nejspíš i dnešních) lidí a láska je čistá, do jisté míry i nekomplikovaná. A tohle všechno nepostrádala ani kniha Rozum a cit. První polovinu jsem jen tak pročítala a bavit jsem se začala až u poloviny druhé, kde se právě vyskytly první problémy v lásce. Velice se mi líbil kontrast mezi hlavními postavami. Zatímco Marianna ustavičně naříkala a nebránila se svému žalu, Eleanor si zachovávala chladnou hlavu a volný průchod citům dala jen v soukromí, kdy nemohla díky jejímu neštěstí trpět celá rodina. Přijde mi to od ní velice šlechetné, nikdo ji neutěšil, nikdo nenesl její tíhu na svých bedrech. Možná právě díky tomu ji mám z celé knihy nejraději. Chovala se rozumně, dbala na zdraví ostatních lidí, všechny názory si raději nechávala pro sebe, zbytečně nesoudila a viděla v lidech mnohem víc, než bylo na první pohled patrné. Dávala lidem šanci, snažila se je poznat a ukazovala nám, že ten nejušlechtilejší člověk nemusí být právě ten, který je výřečný, sympatický a žádoucí.

Konec byl velice očekáváný. Směřovalo k němu dobrou polovinu knihy, ačkoliv třeba ještě ani samy hrdinky nevěděly, co si počnou. Celé dílo je cituplné, dává velký prostor k projevení všech postav. Každá je jiná, něčím originální a přesto si zachovaly příbuzenskou podobnost. Často jsem se musela usmívat nad výroky některých hrdinů/hrdinek. Nemůžu si však pomoct, celé dílo na mě působí tak klidně, rozumě. Kolikrát jsem litovala, že se náš svět od této knihy tolik liší. Jak by tu bylo krásně, kdyby si lidé blbé řeči nechávali pro sebe, nikam nespěchali, byli zdvořilí a hodnější. Neříkám, že se nenajdou nějaké mouchy (rovnoprávnost mezi pohlavím by mi asi chyběla), ale ty má každá doba.

S překladem jsem tentokrát žádné problémy neměla. Věty byly srozumitelné a dávaly smysl. Možná mi trochu chyběl ten kudrlinkatý a květnatý jazyk, jaký se dá najít ve starším vydání, ale i tak to bylo velice vytříbené. Příběh byl zase krásně promyšlený, vše do sebe zapadalo, celé se to neobešlo bez různých náštěv, večeří a čajových dýchánků a pro mě to byla naprosto dokonalá knížka. Určitě bych doporučila, nečekejte však, že se vám dostane stejného zážitku jako u Pýchy a předsudku. Ten zážitek bude jiný, ale bude.
4/5
Kane
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bastera Bastera | Web | 10. června 2014 v 22:08 | Reagovat

Tuhle a Pýchu mám od Austenové nejraději, každá je trochu jiná a obě skvělé, jsem ráda, že se také líbila :)

2 Lumos Lumos | Web | 10. června 2014 v 22:14 | Reagovat

Rozum a cit je snad jediná kniha od Austenové, kterou nemám ráda. Jinak všechny knihy jsou skvělé, tahle mi prostě nesedla ani na druhý pokus.

3 Kane Kane | Web | 11. června 2014 v 16:28 | Reagovat

[2]: Mně zase úplně nesedla Anna. Ale dám jí ještě šanci, hlavně si vezmu jiný překlad. :)

4 Míša Míša | Web | 19. června 2014 v 21:33 | Reagovat

Jako bys mi mluvila z duše, přesně pro tyhle aspekty mám příběhy Austenové ráda :) Za sebe doporučuju ještě třeba Emmu, kterou jsem četla jako první :))

5 Kane Kane | Web | 20. června 2014 v 19:37 | Reagovat

[4]: Mám ji doma a chystám se na ni už delší dobu. Tak snad o prázdninách. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny texty (kromě anotací) jsou v mém vlastnictví. Přísný zákaz kopírování veškerých textů a fotografií. Na obrázky, které nejsou moje, stačí kliknout a dostanete se ke zdroji. Pokud naleznete obrázek bez zdroje, prosím, napište mi, pokusím se ho doplnit. Děkuji.
Kane