Recenze I Na větrné hůrce

30. května 2014 v 23:54 | Kane |  Mám přečteno I Recenze
Autorka: Emily Brontë
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Počet stran: 272
Překlad: Květa Marysková
Díl: jeden

Anotace: (bux.cz)
Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst pani Deanové, služebné, poznává příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Příběh mapuje osudy nejen Heathcliffa a jeho milované dívky Kateřiny, ale i jejich blízkých.



Tuhle knihu jsem četla skoro měsíc a půl. Ne, že by mě nebavila, ale kvůli škole jsem na čtení neměla čas ani náladu. Když jsem se měla zakoukat do dalších písmenek, bylo to skoro utrpení. A možná mi to trvalo tak dlouho i proto, že stále vnímám ten rozdíl mezi knihami staršími a novějšími. Staré se mi čtou hůře, i když mají kolikrát mnohem zajímavější děj. Zatím jsem literaturu minulých stoletích moc nečetla, přestože ji vlastním v docela velkém počtu a pořád si říkám, kdy se k tomu konečně dostanu?

"Prosím, čtěte!" vybídla jsem ji. Odtáhla ruku a psaní spadlo. Zdvihla jsem je a položila jí je do klína. Pak jsem čekala, až se jí zlíbí pohledět dolů, ale ona se nehýbala, a když jsem se toho nemohla dočkat, nakonec povídám:
"Mám vám to přečíst, prosím? Je to od pana Heathcliffa."
Viděla jsem škubnutí, nejistý záblesk vzpomínky a snahu srovnat si to všechno v hlavě. Vzala psaní a dělala, jako když čte. Když došla k podpisu, povzdechla si. Já ale přece poznala, že nechápe smysl, protože jsem se jí ptala, jak odpoví, a ona jen ukázala na to jméno a zahleděla se na mne zasmušile a zvědavě.
(str. 132)

Na větrné hůrce je ale naprosto skvělá kniha. Přestože je děj tak nějak ze života, pohybujeme se stále pouze na dvou místech a není akcí nabitý, není nudný. Vždy, když už jsem u toho usínala, stalo se něco, co mě probralo. Scéna mě většinou rozesmutnila, naštvala nebo naopak rozesmála. Charaktery všech postav jsem si velice oblíbila a nemůžu říct, že by tu byla nějaká, kterou bych vyloženě nemohla vystát. Všechny se mi zdály velice sympatické, přestože nebyly zrovna kladné. Podíl na tom má 100'% autorčino podání. Po dobu čtení se všechny postavy vyvíjely, nestaly se zlými jen pro nic za nic. Téměř jsem ani nemohla uvěřit tomu, jak skvěle jsou postavy popsány. Sžila jsem se s nimi, soucítila s nimi, jako bych snad byla já ta, která trpěla. Vykreslení postav je na této knize nejspíš to největší plus. Díky tomu vše dávalo perfektní smysl, nikdy se nestalo, že bych kroutila nad nějakým jednáním hlavou. Veškeré činy byly opodstatněné, ať už minulostí, emocemi nebo životními zkouškami. Jedním slovem to bylo perfektní a vážně jsem si to užívala.

"Já a výtržnost! To je dobré," odsekl jsem. "Promiňte, ale ani stádo divokých vepřů by tak neběsnilo jako tenhle váš posedlý zvěřinec. To už byste mohli hosty předhazovat tygrům."
"Nikoho si ani nevšimnou, když tu na nic nesahá," prohlásil, postavil přede mne láhev vína a odtáhl stůl zpátky na místo.
(str. 11)

Setkáváme se tu tedy s dvěmi generacemi dvou naprosto odlišných, ale přesto si svým způsobem blízkých rodin. Jejich osudy se dozvídáme přes vyprávění hospodyně Nelly, která tak baví nového majitele Drozdova, pana Lockwooda, který při náštěvě pana Heathcliffa utrpí zdravotní újmu. Nelly se vrátí svým vyprávěním cca 30 let zpátky a povídá o sirotkovi Heathcliffovi, kterého přivedl pan Earnshaw, otec malé Kateřiny a Hindleyho... Pokud se tu trochu ztrácíte, nevadí, příběh je skvěle popsán a po pár stránkách se vše vyjasní. Heathcliff a Kateřina se stanou přáteli a od toho se odvíjí zbytek. Právě tím, že se v knize odehrává celý život Kateřiny, Hindleyho a Heathcliffa, setkáváme se s jejich problémy, bolestmi, trýzněmi... právě tím je celý příběh tak neobyčejný, neboť nám dává možnost postavy pořádně poznat. Ačkoliv tu byly postavy, které by se v normálním světě nedočkaly pochopení, já na ně prostě nedám dopustit. Někdy jsem je však i také nesnášela. Každý se vypořádal s životními překážkami po svém. Nejvíce jsem však musela odsoudit právě Heathcliffa, který si toho zakusil nejspíš nejvíce. Odsoudila jsem ho za jeho mstu lidem, kteří nemohli za nic z toho, co se mu stalo, za jeho mučení, hrádky s lidmi a nevypočítatelnost. Ale zamilovala jsem si ho za jeho potrhlou a velice zvláštně vyjadřovanou lásku. Nakonec ale však, jak to tak bývá, vše dobře dopadlo.

"V Drozdově jste na mém majetku, milý pane," přerušil mě s nevrlým pohybem. "Kdyby to mělo být obtěžování, nebyl bych to připustil. Pojďte dál!"
To jeho "pojďte dál!", procezené skrze zuby, znělo jako "zmizte odtud!" Ani ta branka, o kterou se opíral, nebrala vyřčené pozvání na vědomí, a to mě asi přimělo vzít ho za slovo, rostl ve mně zájem o člověka, který svou uzavřenost hnal ještě dál než já.
(str. 8)

Kloubí se tu tedy vše, co bychom od dobré knihy mohli čekat. Skvělé charaktery postav, odůvodněné jednání, šťastné, ale i bolestné chvíle, skvělý konec, záporné postavy, love story, pomsta... Jednoduše řečeno vše, co by se dalo čekat od života. O zábavu je tu díky všem těm intrikám postaráno, vřesoviště vše dokreslují, a tak už mi zbývá jen popřát vám příjemně strávený čas s touto knihou.
PS: Obrázky jsem fotila sama. Přijdou mi zajímavý, ale taky hodně depresivní.
5/5
Kane
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 31. května 2014 v 13:06 | Reagovat

Charlotte mám hrozně ráda, tak chci zkusit i ostatní Brontëovy. :) Zrovna po Na větrné hůrce už dlouho pokukuji, díky za recenzi, nalákala ještě víc. :)

2 Kane Kane | Web | 31. května 2014 v 14:46 | Reagovat

[1]: Mně se tahle kniha líbila snad ještě víc než Jana Eyrová. :) Určitě se ti bude líbit. :)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. června 2014 v 19:38 | Reagovat

Já se na tuhle knížku už dlouho chystám, ale protože mám hodně knih z dnešní doby, tak nestíhám :D Ale všude o tom čtu, jako o jednu z nejlepších knih z minulé doby... A i podle tvé recenze by to mohlo být dobrý :-)

4 Kane Kane | Web | 3. června 2014 v 20:30 | Reagovat

[3]: Na tohle bych si čas udělala, je to opravdu krásná knížka. :) Dokonce se o ní píše, že je to jedna z mála autorek, která se vyrovná Austence.

5 Vendy Vendy | Web | 3. června 2014 v 23:48 | Reagovat

Na Větrné hůrce je dobře čtivý román, opravdu poutavě napsaný, charaktery hlavních (anti)hrdinů jsou dobře vykresleny, popravdě, Kateřina a Heatclieff mi připadjí jako dost hrozní sobečtí a despotičtí lidé, ale kdyby se sobě dostali, možná by byli snesitelní. Jenže v životě málokdy dopadne něco happy endem a tak tihle dva se neměli nikdy dát dohromady...
Knížky od Bronteových jsou výborné. Ještě doporučuji Daphne du Maurier, ta by se ti taky mohla líbit.

6 Vendy Vendy | 3. června 2014 v 23:50 | Reagovat

P.S. ty ilustrace jsou skvělé, i když depresivní. No, on ten příběh je taky dost depresivní... 8-)

7 Kane Kane | Web | 4. června 2014 v 17:41 | Reagovat

[5]: Děkuji moc za doporučení. O té knize jsem neměla vůbec tušení. :) Ano, Kateřina i Heatclieff byly poněkud otravné postavy, ale já je i tak měla ráda. Bez nich by to nešlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny texty (kromě anotací) jsou v mém vlastnictví. Přísný zákaz kopírování veškerých textů a fotografií. Na obrázky, které nejsou moje, stačí kliknout a dostanete se ke zdroji. Pokud naleznete obrázek bez zdroje, prosím, napište mi, pokusím se ho doplnit. Děkuji.
Kane