Recenze I Jana Eyrová

26. září 2012 v 16:50 | Katie |  Mám přečteno I Recenze
Pozn.: Údaje jsou platné ke knize z roku 1976. Obrázek a anotace jsou z novější knižní verze.
Autorka: Charlotte Brontëová
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 360
Díl: pouze jeden
Překlad: Jarmila Fastrová (1968)
Obálka: Jiří Svoboda
Ilustrace v knize: Marta Sonnbergová (1976)

Anotace:
Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život. Majitel působí sice jako nerudný a zatrpklý, ale vyučovat malou Adélku Janu baví, proto se rozhodne zůstat. Jenže dům skrývá mnohá tajemství a hrozby. Podivné rány, zoufalé výkřiky a strašidelný smích, které Jana v noci slýchá, rozhodně nejsou jen výplody fantazie.


Tento příběh už čtu teoreticky podruhé. Poprvé jsem v rukou držela moderní verzi Jany Eyrové s názvem Jane. Recenzi najdete zde. Knihy jsou téměř totožné. Dříve jsem nemohla posoudit, protože originální příběh jsem neznala a nechtěla jsem si kazit moderní verzi pocity jako: Takhle by se Jana nikdy nezachovala. Tato obava však byla úplně zbytečná. V knize Jane jsou zachovány charaktery postav. Vlastně knihy jsou téměř identické. Chybí tam jen pár drobných scén.

Teď však k originálnímu příběhu. Chvilku mi dělal problémy formát. Je to A4 a jelikož jsem zvyklá na A5 (zhruba), měla jsem dojem, že to čtu strašně dlouho. Dohromady jsem to však četla asi devět dní, což je taková normální doba vzhledem k tomu, že jsem četla pouze večer.

Musím říct, že se mi více líbí modernější verze. Nejspíš proto, že ty příběhy jsou si tak podobné, až mě ta starší verze skoro vůbec nebavila. V některých momentech jsem se i nudila, protože byly i podobné dialogy a já měla pocit, jako bych to četla podruhé v jedné a té samé knize. Konec se však vydařil. Hodně mě rozesmutnil. Jsou tam parádní pasáže, které se týkají i Boha a náboženství. Bylo tam napsáno něco, v co věřím, akorát s tím u mě tedy nesouvisí víra k Bohu. Souvisí s tím pouze láska, která nezná čas (teď nemyslím Rudá jako rubín, Modrá jako safír...). Zkrátka, že se dvě duše opět sejdou v jiném životě.

Některé pasáže, jako u všech starších knih, byly moc dlouhé a skoro nic neříkají. Některé důležité okamžiky se popisovaly pomocí přímé řeči a jiné pouze popisem. Docela často se to střídalo a já si nejsem jistá, jestli se mi to líbí.

Další menší problém jsem měla se psaním některých slov. Nevěděla jsem, jestli je to překlik (záměna jednoho písmena, např. e za í), nebo jestli se tak dříve opravdu mluvilo. Ze začátku sem se strašně vztekala nad francouzštinou, která se v knize poměrně často objevuje. Mluvila tak Adélka, Rochesterova dcera, avšak on ji jako svou dceru nepovažuje. Děsně mě iritovalo, že jsem jí nerozumněla. Nakonec jsem jako správný inteligent zjistila, že je všechno v zadu ve vysvětlivkách. Takže pokud jste někdo tak děsně "chytrý" jako já, nezapomeňte se koukat do vysvětlivek, jinak vám uteče spousta (docela) vtipných hlášek (samozřejmě myšleno v mezích dané doby).

Jana Eyrová/ Eyre
Tahle postava si mě získala. Dokázala se postavit muži, šla si za tím, co považovala za správné. Byla živá, inteligentní, milá a jako postava mi byla sympatická ve všech směrech. Tedy skoro. Hodně mě rozčiloval její smysl pro romantiku, nebo bych spíše měla říct její (ne)smysl pro romantiku. Krásné scény doslova zabíjela svým odtažitým, studeným chováním nebo svou nedůvěřivou povahou.

Jen Rivers
Tohohle člověka nemám vůbec ráda, ačkoliv určitě všechny své skutky myslel dobře. Nemůžu objasnit, jaké svazky má s Janou, protože pokud jste ještě nečetli, přišli byste o překvapení. Tak tedy jen: je nábožensky založený. Mnohem více než ostatní. Stáva se misionářem, odmítá žít život plný lásky a za vším vidí Boha. Je to studený kus tvrdého ledu, který neroztaje ani v poušti, kdy je přes den obrovské horko. Jana si však uměla získat alespoň trochu jeho důvěru, a tak se dozvěděla spoustu důležitých věcí. Jeho neschopnost milovat ženu jako manželku, se mi příčila. Chtěl si někoho vzít jen proto, že by mu ta osoba byla dobrou pomocnicí.

Emily a Diana Riversovi
Janě jsou podobné. Jsou to takové usměvavé dívky z lepší rodiny, které se však o sebe umějí postarat a nepřemýšlí pouze nad tím, jak by zbohatly, kdyby si vzaly toho a toho pána. Jsou to sestry Riverse, na první pohled toho spolu však nemají moc společného.

Pan Rochester
(Je to Edward nebo Edvard?) V samé lásce si snad ani neuvědomoval, že by ze své vyvolené udělal nastrojenou dámu, kterou hodně opovrhoval. Má temnou minulost, za kterou pyká. Dalo by se říct, že díky Janě se vydá po stopách Božích. Není moc hezký a je mu kolem čtyřiceti (všimli jste si toho, že v žádné starší knize není napsán přesný věk?) - mimochodem, Janě bylo osmnáct, když se poprvé viděli. Má spoustu špatných vlastností, což jsem pochopila, jako že se to považuje skoro až za hřích.

Pokud nemáte v plánu přečíst si knížku, přečtěte si alespoň moderní verzi, která je velice zajímavá a pro mě svým způsobem i lepší, jednoduše modernější. Jinak samozřejmě zase filmovou verzi. Nevím, kdy se ten film, na který jsem se koukala, natočil, ale byl docela povedený. Sice se spousta momentů přeskákala, zkrátila nebo spojila dohromady (to ovšem není u filmů žádná novinka), ale jinak to bylo povedené zpracování. Pokud vím, je film z druhé poloviny 20. století, z roku 2006 a 2011.

Kniha se mi tedy líbila, svým příběhem mě okouzlila, ale protože jsem četla moderní verzi, už to nebylo úplně ono. Každopádně si myslím, že bych se jinak k této knize nikdy nedopracovala, takže jsem za Jane April Lindnerové vděčná. Tento příběh by měla znát každá dívka či žena, i kdyby jen z wikipedie. No a stále si stojím za tím, že Charlotta rozhodně nemá na Jane Austenovou. Někdo má nejspíš jiný názor, ale její knihu Pýcha a předsudek v mém srdci nic nezastoupí.
4/5

- Pro více podobných obrázků si na ně klikněte, ten blog je moc hezký a na tyhle věci bohatý.
- Možná jsem použila poněkud zvláštní obraty, které se ke mně nehodí, nebo je většinou nepoužívám. Je to nejspíš tím, že čtu knihy, kde ten jazyk byl přecejen trochu odlišný. A začínám pociťovat, že se s každým svým problémem obracím k Bohovi. Nejsem nábožensky založená, ale tyhle knihy mě k tomu nějak vedou. A přitom věřím v úplně jiné věci.

Anotace převzatá ze stránek martinus.cz
Katie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 27. září 2012 v 22:54 | Reagovat

Zajímavá recenze. Knihu Jane jsem nečetla, takže nemůžu srovnávat. Janu Eyrovou mám asi staršího data, než ty, takže možná s jiným překladem? Co mě vadilo u té mé knihy, bylo počešťování jmen - John byl Jeník, Georgina Jiřina, Jane Jana. Ještěže Edwarda neměli kam převést...
Ale zase jsem ocenila dokonalé převedení jména Grace (Poolová)na počeštěné Lada (Poolová). Grace a Lada znamenají vlastně jedno - krásná, ladná... i když ta osoba zrovna moc krásy nepobrala.
Fakt je, že neromantičnost Jany (nebo spíš její soustavná snaha o neromantičnost)mě taky popouzela. Ale když to tak vezmeš rozumově, dělala vlastně to nejlepší, co mohla. Nepodlehla bláznivým představám o romantické lásce mezi pánem a vychovatelkou (nebo jí to aspoň dalo hodně práce, než tomu konečně uvěřila). Byla hodně silná osobnost, šla si za tím, v co věřila a měla natolik pevné morální zásady, že by se vzdala lásky muže, jen proto, že by to nebylo morálně v pořádku. Ono na jednu stranu nebylo divu, že byla svérázná a paličatá - všechno si musela vybojovat sama, neměla žádnou rodinu, která by za ní stála, ani přátele, jediná přítelkyně jí vlastně zemřela na oné neblaze proslulé škole a druhá přátelská duše se provdala a odjela kamsi do jiných končin.(Její učitelka). Rodinu sice objevila,ale vlastně až na konec...
Jinak se mi Jana Eyrová moc líbila. Nesrovnávám ji s Pýchou a předsudkem, ty příběhy jsou o něčem jiném. Navíc jsem ráda, že jsou psané každá jiným stylem, je to aspoń změna.
Poslední zfilmování Jany jsem neviděla, ale filmové adaptace většinou nejsou moc šťastné. Moje oblíbená byla série z roku 1983 se Zelah Clarke a Timothy Daltonem, ona se mi tam líbila moc, přesně ten typ anglické guvernantky, upjatá, tichá a přitom pevná v zásadách, jen mi vadilo, že tam vypadá poměrně staře, mělo jí být tak osmnáct let a Zelah vypadala na dobrých třicet. Ale to je detail...
Po několika dalších filmech, které mě mírně zklamaly, jsem objevila adaptaci z roku 2006 s Ruth Willson a Toby Stephensem a ta mě naprosto okouzlila. U nás to vyšlo pod názvem Osudová láska Jany Eyrové, i na DVD. Dabing není špatný, ale originál je nejlepší... tady bych řekla, že je Jana taková trochu posmutnělá, touží po vlastní rodině a po kousku štěstí, dovoluje si snít, ale přitom je hrdá a nenechá si šlapat po svém srdci. A Stephensův Rochester? Charismatickej, ironickej, osamělej...
Prostě, nádhera.

2 Katie Katie | E-mail | Web | 28. září 2012 v 11:11 | Reagovat

[1]: Viděla jsem pár scén filmu z roku 2006. Nemůžu si to vynachválit. :) Ten film je kouzelný. :) S pýchou a předsudkem to srovnávám z toho důvodu, že autorka Jane April Lidnerová má raději Brontëovou než Austenovou a nechápe, proč tomu tak je. Děkuju za krásný komentář. Se vším s tebou souhlasím. Uvědomuji si, proč má Jana takové zásady, ale mohla být aspoň trochu romantická, když řekla, že si pana Rochestera vezme. I když nakonec asi udělala dobře, že byla odtažitá. Ale ke konci to hodně zlepšila. :) Málem jsem se rozpustila, jak se o Edwarda starala. :)) No a počešťování jmen mi nijak nevadilo. Zvykla jsem si na ta jména, i když Jane zní opravdu lépe. :)

3 Beatricia Beatricia | Web | 29. září 2012 v 9:17 | Reagovat

Zde je to markantní - text nalepený na obrázek. Zkus to opravit podle mého sytému. Jde to i na publikovaném  obrázku. Prostě obrázek odstraň, kurzor umísti do polohy, kde bude obrázek začínat, a postupuj podle návodu. Mně se to dařilo. Přeju ti hodně úspěchů. Tak hezký a zajímavý blog si to zaslouží. :-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 29. září 2012 v 10:11 | Reagovat

[3]: Díky za info. Mám velkou radost, že můj systém pracuje i na jiném blogu. Jsi velice šikovná, že se ti to bravurně povedlo. Hurááááá, já mám fakt velkou radost.♥♥♫♫♥♥

5 Sabča Sabča | E-mail | Web | 19. července 2014 v 11:55 | Reagovat

Mně se Jana moc líbila. Četla jsem ji dvakrát a viděla jsem i tu 4dílnou sérii z roku 2006. Podle mě nejlepší filmové zpracování (ikdyž jsem stále ještě neviděla tu poslední verzi) A ty obrázky jsou moc pěkné stejně jako tvoje recenze :-) Moderní Janu jsem ještě nečetla, ale mám ji také na seznamu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny texty (kromě anotací) jsou v mém vlastnictví. Přísný zákaz kopírování veškerých textů a fotografií. Na obrázky, které nejsou moje, stačí kliknout a dostanete se ke zdroji. Pokud naleznete obrázek bez zdroje, prosím, napište mi, pokusím se ho doplnit. Děkuji.
Kane